Domov

Fakt (fuck) se to stalo - memoáry Jenny Lawson


Znáte tuhle skvělou bloggerku? Že ne? Tak to honem musíte napravit a kouknout se na její blog TheBloggess.com
Její někdy až příliš nekonvenční humor a způsob jakým popisuje svůj každodenní život, nejen na blogu, ale také v knize, vás zajisté chytne a nebudete se moci odtrhnout. Teda pokud nejste škrob, který se neumí zasmát.

Knihu jsem objevila poprvé na Martinusu, když jsem procházela, co bych si objednala (nakonec jsem obednala z Buxu). Zaujala mě obálka a když jsem zjistila, že je od Jenny, tak jsem ji rozklikla a přečetla si o čem je. 
Memoáry a podobné životopisné knihy nemám ráda, protože mě nikdy nezaujal styl jakým jsou napsané. Prostě a jednoduše mě nebaví číst strojový životopis a popis života nějaké osobnosti. Tahle kniha mě ale bavila celou dobu, právě kvůli úplně odlišnému stylu psaní. ovšem také jsem nad ní nejdřív dlouho váhala. Když jsem si ale v knihkupectví kousek přečetla tak jsem věděla, že to bude skvělý kousek.
Ten styl a humor a nadsázka s jakou je kniha psaná je neuvěřitelná, a i když víte, že autorka to někde občas trochu přežene, pořád budete číst dál a říkat si: "Tohle nemůže být pravda! To se nemohlo stát!".

Jenny v knize popisuje útržky ze svého živote, kde začíná dětstvím někde v zapadákově v americkém Texasu. Zážitky, které zde se svou sestrou prožila po boku svého, řekněme excentrického, otce a mámy a svých československých prarodičů. 
V hlavě vám zůstanou události zejména s dárky jejího tátu, které byli vždy originální a kreativní, i když ne v tom smyslu, který by jste si představili. No řekněte sami, komu z vás táta v noci přinesl v krabici veverku? Mrtvou? A, čerstvě, vypreparovanou? Kterou požil jako maňáska? Nebo přinesl domů hejno krocanů? A myslel si, že jsou to bažanti? A jednoho pojmenoval Jenkins? Nebo podobné případy spojené s jeho láskou k preparátorství a lovu zvířat. 
Středoškolský život Jenny byl také plný zábavných situací a období změn, kterými si projde každý.
Dále pak popisuje život se svým manželem a posléze i se svoji dcerkou a její bloggerské začátky. Můžeme klidně říct, že tahle část není o nic méně zajímavá než ta předešlá. Manžel s vyšší společnosti ve spojení Jenny je docela zajímavá a konverzace na téma (ne)existence zombíků a hádky kvůli novému domu a nezvaným hostům.


Jednoduše řečeno, tahle kniha vás nenechá jen tak sedět a v klidu číst. Opravdu se hodně zasmějete. Jenom Jenny provází "štěstí" kdy se kolem ní pořád něco děje. Jenom ona má v novém domě tolik nezvaných hostů jako mývaly, štíry nebo čupakabru ve zdi.

Já jsem ráda, že jsem si tuhle knihu zakoupila a dala jí šanci. Jsou to opravdu originální memoáry a dobře se čte. Já ji přečetla za tři dny, není to tedy kniha, kterou nemůžete odložit, ale i přesto jsem si ji hodně užila. Hodně jsem se smála, ale najde se pár smutnějších pasáží.
Rozhodně doporučuji knihu každému, kdo chce něco lehčího na čtení, chce se zasmát a zjistit jak to chodí v Texasu.
Ne každému však tento styl psaní a satiry sedne. Jenny si nedává kapesník před pusu a říká všechno, co ji napadne.

Co vy? Četli jste tuhle knihu? Znáte Jenny Lawson a její blog?

Komentáře

  1. nepoznám ju a nečítala som ju, ale znie to fakt super, podľa toho, ako to opisuješ súdim, že by sa ti mohla páčiť aj kniha kecy myho fotra (shit my dad says), niečo podobné, vtipne podané zážitky s otcom :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. aj po tej už som sa pozerala a mám ju na wishliste, ale ešte som sa k tomu nejako nedostala :) táto ma zaujala, lebo autorkin blog sledujem a baví ma jej štýl písania a to akým spůsobom popisuje každodenné situácie :) určite ju odporúčam prečítať :)

      Vymazat

Okomentovat

Thank you for your comment!