O psaní a nepsaní


Už dlouho jsem nenapsala článek, který by se netýkal knih. Kdysi jsem psala pořád jenom nějaký kecy a myšlenky, co se mi honily v hlavě. Ale teď je to naopak.
A já jsem za to neskutečně ráda. Psát o knihách mě skutečně baví a já jsem ráda, že jsem si našla něco, co mě baví. Dokonce se tím oživilo mé dávné přání, a to napsat knihu. Nebo alespoň delší povídku. 
Psaní mě vždy bavilo. Mohla jsem využít svou fantazii. Inspirovala jsem se všude kolem a všechno pak sepsala do krátké povídky, které sem většinou využila jako slohovou práci ve škole. 

Teď mám několik nápadů na povídku, které si hezky zapisuji všude kam můžu. Nejčastěji je mám všechny hezky v sešitu, ale občas se stane, že ho nemám po ruce a v tom případě si dělám poznámku do mobilu. Tohle se děje zejména večer, když si lehnu do postele a najednou mi něco napadne, třeba jméno hrdinky nebo jiné postavy, anebo nápad na prostředí,ve kterém se bude odehrávat.
Je to vždy stejné. Jedu v tramvaji, poslouchám hudbu a najednou přemýšlím, co by se stalo, kdybych použila tohle a tamto a co budou říkat nebo si myslet postavy. Vždy mě tyhle myšlenky pohltí a já se mnohokrát proberu chviličku před mojí zastávkou, abych vystoupila, ale kolikrát ji taky přejedu.

Ale o čem jsem to já vlastně chtěla mluvit? 
No vidíte, je to tu zase. Něčím začnu a skončím něčím úplně jiným. Dejte mi vědět, jestli se to stává i vám a nejsem v tom sama.

Takže psaní.
Je to jiné, když píšete to, co chcete. Není to povinnost. 
Tento blog mám nejdéle ze všech a také se snažím více-méně pravidelně přispívat. Ještě jsem se nerozhodla, jestli tu budu zveřejňovat i svoje povídky, ale třeba by mi to pomohlo a vám by líbilo. Už jsem překonala svoji ostýchavost a založila Facebookovou stránku pro tenhle blog a také jsem začala dávat nové příspěvky na různé skupiny, z čeho jsem vždy měla strach. Myslela jsem, že se nikomu moje články nebudou líbit, že tu budou samé komentáře vytýkající moje gramatické chyby a také výčitky proč píšu česky, když nejsem Češka. Překonala jsem to a zjistila jsem, že se nemám vlastně vůbec čeho bát. A proč bych taky měla? Všechno je k něčemu dobré.

Já bych to tady uzavřela, protože se do toho už trošku motám. Tak se mějte hezky.

Napište mi jestli i vy máte myšlenky rychlejší než prsty a stane se vám, že začnete něčím a skončíte něčím úplně jiným.

Komentáře

Okomentovat

Thank you for your comment!