Domov

Nervy, stres a Netflix


Po dlouhé době se opěv vracím k blogování. Po měsíci a pár dnech, které uběhly od posledního článku, jsem si řekla, že je na čase zase naskočit na nějakou pravidelnou linku.
Ono člověk potřebuje občas vypnout a věnovat se sám sobě. A po týdnech skoušek, učení a nervů, jsem potřebovala ještě pár dnů oddechu. 

Co se ale za ten měsíc událo? No, jak už jste si asi přečetli, věnovala jsem se především učení a skouškám. Mimo jiné jsem však také stihla shléhnout pár seriálů a teď i přečíst a nakoupit několik knížek.

Už možná víte o tom, že nám konečně v Čechách funguje Netflix. Takže je jasné, že jsem to musela hned prozkoumat a okamžitě jsem začala koukat na několik seriálů, které mě zaujali. 
Především je to Orange is the New Black, což je opravdu skvělý seriál a dobře zpracovaný. A postavy buď milujete nebo nenávidíte. A prostředí ženské věznice a to, jak vás dokáže změnit je nějakým spůsobem fascinující. Série má kolem 13 dílů a není tak těžké shlédnout všechny dosud odvysílané série do týdne. Ano, jsem vinna, místo učení jsem se víc dívala než učila (proto jsem ty zkoušky pak neudělala a šla na opravák - takže žádné flákání se u televize, hezky se učit).
No a druhým seriálem je How to Get Away with a Murder. Což je naprosto geniálně zpracovaná kriminálka z prostředí právníků. Nedávno to začali vysílat myslím i někde v televizi, ještě jsem to s dabingem neviděla, ale originál je originál. Děj je skutečně zajímavý a není to typický kriminální seriál, kde hlavnou náplní je chytit vinníka. Tady jde o to, aby ho nechytili. A to dělá tento seriál ještě zajímavějším.
Také jsem začala sledovat Shadowhunters, od kterého jsem čekala něco lepšího. I když jsem sérii Smrtelných nástrojů nečetla a přečtení mě moc neláká (tudíž nemohu posoudit jak moc se liší nebo neliší seriál od knih), ale seriál mě zase tak moc nezaujal a film se mi líbil víc. Především co se týče použitých efektů v seriálu. A taky to, že Clary pořád chodí, bojuje a běhá v několikacentimetrových podpatcích. Nevím proč mi to tak vadí, ale je to opravdu vysoce nepravděpodobné, že by v takových botách dokázala to, co dělá.
To mě přivádí k myšlence, proč mají téměř vždy všechny ženské postavy v  akčních či nějakých bojových scénách, filmech vždy neskutečně vysoké boty. Vždyť by se v tom zabili dřív v tom terénu, kde se tyhle scény většinou odehrávají. A to nemluvím o tom, že běhat tak rychle se v nich vůbec nedá. Takže pokud by nezemřeli, když zakopnout nebo zvrtnou kotník, tak by je ty potvory, co je vždycky honí za chvilku dohnali a zabili sami.

Dobře, konec polemizování a úvah o botách.

Co jsem přečetla? No, kromě skript, jsem poslední týden přečetla první díl Hunger Games, druhý díl Vraní dívky, tedy Hladový oheň a také druhý díl Sirotčince slečny Peregrinové, na který bude recenze (na první díl se dočkáte recenze zanedlouho). 
Taky jsem si udělala radost a objednala několik knížek. Převážně doplnění série od Jeffrey Deavera a pak několik thrillerů a krimi, ale také jsem se rozhodla si pořídit knihu Jsou světla, která nevidíme a až na její tloušťku se na ní neskutečně těším.

A co se dělo u vás ten poslední měsíc? Taky jse byli zaneprázdnění a čtení se dostalo na druhou kolej? 

Komentáře