Domov

Život a tak dál

Víte, ne vždy si člověk vybere správně a ne vždy udělá správné rozhodnutí. Bohužel, na to většinou přijde pozdě. Ale člověk není neomylný a ani nebyl stvořen proto, aby dělal samá správná rozhodnutí. Život je třeba žít a ne prožívat.

Vždycky si říkáme coby kdyby, ale skutečně bychom se rozhodli jinak, kdybychom měli tu možnost? Tuhle otázku by si měl položit každý, kdo hloubá nad otázkami "života a smrti". 
Moje odpověď by byla ano, ale jen v případě, že bych věděla to, co vím teď. Kdybych to neznala, rozhodla bych se pravděpodobně úplně stejně a všechno by bylo zase v háji.

Ale co vlastně získáme tím, že budeme přemýšlet, co bychom udělali jinak tehdy? Neměli bychom raději přemýšlet, co bychom měli udělat teď? Jak tohle změnit? Jenže při téhle otázce většinou všechna změna končí. Člověk si řekne: "No jo, jenže to není tak jednoduchý začít zase znova."
Ne, měli bychom se zvednout z pohodlného a zaběhlého stereotypu a začít uvažovat jinak.

Teď vám řeknu tajemství. Vůbec není těžký začít znova. To jenom naše lenost nám brání v tom dělat to, co chceme, to, co nás baví (nebo si myslíme, že by nás to mohlo bavit). Už jsme si prostě zvykli na ten komfort, třeba, že máme nějaké pevné zaměstnání, nebo jsme si vybudovali stereotyp "obětuji sebe na úkor dobře placeného oboru", nebo se prostě bojíme toho, že ztratíme to, co jsme si už vybudovali.

Já jsem na tom stejně. Vzdala jsem se oboru, který by mě bavil a šla na školu, o které jsem si myslela, že bude svým zaměřením vhodnější do života. Vybrala jsem si na úkor svého zájmu. Byla to velká chyba se takhle rozhodnout. Škola mě nebaví, ale říkám si: "Je mi skoro 22, už je pozdě začínat novou školu." Ale pak nastává období, kdy si říkám, jestli je vážně pozdě. 
Dobře, když si sepíšeme fakty, tak nechci celý život jenom studovat. Proto jsem se rozhodla, že dodělám školu, na kterou jsem se dala a ve svém vlastním zájmu se budu věnovat tomu, čemu bych chtěla. Přestanu sama sebe litovat, zaženu svoji lenost někam pryč a budu se sakra bavit. A kdo ví, třeba nakonec spojím to, co mě nebaví s něčím zajímavým a vybuduji si tak tomu vztah.

A jestli přemýšlíte o tom samém, tak se seberte a dělejte to, co chcete, to, co vás bude naplňovat. Nebuďte líní a nebojte se toho. Tak šup šup do toho. Hodně štěstí!


P.S.: Nesnažte se začínat příští pondělí, nebo příští měsíc, ale začněte hned.

Komentáře

  1. Todle znám, je to prostě extra můj problém. A za všechno může ta lenost. Já se věcí nebojím, jen se mi prostě TEĎ NECHCE zrovna, i když zároveň chci. Ale ono se říká, že uvědomit si že něco děláme špatně, nebo prostě to, že si uvědomíme a pojmenujeme ten "problém" je jen začátek. Ale ten začátek je kurva nejtěžší ze všeho.. A můj obor je spojením něčeho, co nechci dělat i něčeho, co mě stejně nikdy neuživý. V tomto jsme naprostý vítěz :D
    Ale hodně štěstí i tobě, pokud se chystáš, nebo provádíš tu Změnu! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Thank you for your comment!