Zaječínský spolek plný tajemství


Patříte do nějakého spolku? Třeba literárního? Že ne? A co takhle zkusit Literární spolek Laury Sněžné? Zaručuji vám, že nudit se tu nebudete.

Kniha Literární spolek Laury Sněžné mě zaujala na první pohled krásnou obálkou a hned na to nálepkou "Připomíná raného Murakamiho". A po té, co jsem viděla recenze snad každém druhém blogu (a byli všechny - ty, co jsem četla - pozitivní), tak jsem si ji prostě koupila.

Musím uznat, že Murakamiho opravdu připomíná, ale pořád to má nádech jedinečnosti. Nápad a děj se mi líbil, ale nebyla jsem z něj uchvácená. 
Děj se tedy, očividně, točí kolem Spolku, který v malém městě Zaječíně založila a vede spisovatelka Laura Sněžná a slouží k výchově dalších nadějných spisovatelů. Shromažďují se tu děti které mají nadání na psaní a připravují se tak na kariéru spisovatele. Po letech hledání se ke spolku přidává mladá nadějná spisovatelka, v té době učitelka literatury, Ella Milanová. A tu se začíná ten opravdový příběh, kdy se Ella pokouší rozluštit tajemství spolku a záhadu "nakažených" knih, ve kterých se zamotává a přepisuje děj.
Ella postupně odkrývá tajemství spolku a jejich členů.
Také náhlé zmizení zakladatelky spolku Laury Sněžné vytváří další záhadu k vyřešení. Nebo ne?



Upřímně, když se dostanete k části se zmizením Laury Sněžné, tak vás ihned napadne, že se bude řešit právě tenhle případ. Jste však rázem z této úvahy vytrženi, protože nakonec se na tuto záhadu maličko zapomene.
Nemůžu říct, že se mi kniha líbila nebo nelíbila. Zůstala někde na půli cesty, kdy se mi líbil příběh zasazený do záhadného městečka, kde spisovatelé žijí svůj vlastní život (scéna v obchodě byla obzvlášť zábavná), ale na druhou stranu mi dojem kazil ten kousek romantiky, který byl do příběhu zasazen. Také "Hra", kterou vytvořili členové spolku, mi už místy přišla až přehnaná (být zalezený v pokoji několik dní po "výlevu" svých nejosobnějších pocitů, mi přijde trochu moc). A další věc, která se mi nelíbila bylo právě to pozapomenuté zmizení Laury Sněžné, které se nakonec ani neřešilo.
Nakonec ale i tohle trochu vyvážil skvělý překlad od Vladimíra Piskoře. Obzvlášť se mi líbili české překlady jmen postav, které mě bavili (ne jen překlad, ale i samotná postava), jako například Ingrid Kočičková anebo Martin Zimota.


Mohla bych se rozepisovat ještě chvíli, ale radši to ukončím. Takže, shrnuto a podtrženo, za mě je to dobrá kniha. Rozhodně není pro každého. Doporučila bych ji těm, kteří už četli něco od Haruki Murakamiho. Práce se dá přirovnat i například k dílu Zvláštní smutek citronového koláče, který se mi líbil asi stejně jako tato kniha.
Hviezdičkami bych knihu ohodnotila asi za tři. Nebudete se nudit, ale taky nebudete vysloveně na trní, co bude dál.

Četli jste Literární Spolek? A líbil se vám?

Komentáře